• Vážení členové a přátelé,
    dne 27.09.2020 se v Mladé Boleslavi bude konat výroční členská schůze KCHŠ
    (pozvánka; příspěvky je možno zasílat do 26.08.2020), klubová výstava (pozvánka) a bonitace (pozvánka).
     
  • I nadále je možné zasílat dokumenty elektronicky (čitelně ofocené), pokud Vám tato forma vyhovuje.
     
  • Pro chovatele: Krok za krokem , pokyny pro odchov štěňat a veškeré nejdůležitější informace a formuláře
  • Pro budoucí majitele: Jak si vybrat štěňátko s průkazem původu
     
  • Návod: Jak na to - DNA profil - Máte vyhotoven DNA profil a není uveden v databázi? Zašlete jej na Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

Pár slov o vedení chovu a výběru chovných jedinců

Článek paní Vladimíry Tiché:


Pár slov o vedení chovu a výběru chovných jedinců

            Způsob vedení chovu v rámci jednotlivých plemen je v poslední době velmi diskutovaným problémem a to zvláště u plemen tak zvaně „módních“. Střetává se tu několik pohledů a někdy se mezi nimi velmi těžko hledá shoda.  Možná stojí za to, některé věci objasnit.

            Chov psů s průkazem původu zastřešený Českomoravskou kynologickou unií podléhá celé řadě předpisů. Ty se dají rozdělit do tří kategorií na předpisy FCI, ČMKU a chovatelských klubů.  Dalo by se říci, že FCI a ČMKU stanovují požadavky obecné a chovatelské kluby pak specifikují otázku jednotlivých plemen. Za připomenutí určitě stojí, že FCI jednoznačně požaduje chov na „geneticky“ zdravých jedincích, o kterých říká že“ Dědičně zdravý je pes v tom případě, že dědičně přenáší standardní znaky, typ plemene a povahu typickou pro plemeno, který zároveň nemá žádné podstatné dědičné vady, jež by mohly nepříznivě ovlivnit funkční zdraví jeho potomků „. Mimo to FCI dává svým členům úkol vypracovat cíle chovu jednotlivých plemen“. V rámci ČR je tato povinnost delegována na chovatelské kluby. Na nich je, aby stanovily požadavky tak, aby se v rámci jejich plemene odchovávala štěňata co nejvíce odpovídající požadavkům standardu a to v rámci možností stejné nebo lepší kvality, než jsou jejich rodiče. Chovatelský klub má v podstatě dvě základní možnosti. Může výchovně působit na své členy a může stanovit pravidla tak, aby se psi a feny s určitými vadami nebo s určitým stupněm vad nedostali do chovu. Řeč je o chovných podmínkách, které jsou chovatelskou selekcí nebo srozumitelněji řečeno požadavkem na minimální kvalitu jedince, jehož potomci ještě mohou získat průkazy původu.

            Podmínky pro zařazení do chovu se většinou skládají ze tří částí. Tou první je hodnocení exteriéru prostřednictvím výstav nebo bonitací. Druhá část bývá zaměřena na dědičně podmíněné choroby a může se v rámci jednotlivých plemen velmi lišit a to jak z pohledu samotných chorob (něco jiného může trápit dogu a něco jiného trpasličího špice) tak z pohledu chovatelských opatření. Hodně záleží na tom, jak se dané onemocnění prokazuje. V každém případě platí, že nemocný jedinec by neměl být využíván v chovu.  Třetí částí chovných podmínek je hodnocení povahy. Může se jednat o základní pohled na chování daného jedince (společenská plemena), může se také jednat o různě náročné zkoušky z výkonu (lovečtí a pracovní psi).

            Podmínky pro zařazení do chovu musí vycházet z požadavků standardu plemene a z momentálního stavu plemene jak v ČR, tak v ostatních státech.  Je třeba si uvědomit, že podmínky pro zařazení do chovu mají prospívat plemeni jako celku, nikoliv jednotlivým chovatelům a o tom, který pes nebo fenka budou v chovu využití musí rozhodovat jejich skutečná kvalita nikoliv to, kolik daný chovatel do jejich pořízení investoval. Velký pozor je třeba dávat na případné povolování výjimek a je třeba si uvědomovat, že případné problémy se nemusí ukázat v první generaci potomků, a že nevhodné využití psa nebo fenky v chovu může znamenat trápení pro chovatele a majitele příslušníků plemene i za několik desítek let.

Podmínky pro zařazení do chovu se vztahují k plemeni jako celku a určitě je třeba promýšlet, jak mají být postaveny. Neméně třeba je ale zvažovat výběr jednotlivých spojení. Všechno v podstatě začíná v okamžiku, kdy si člověk pořizuje budoucího krycího psa nebo budoucí chovnou fenku, tedy kdy si vybírá štěně, s kterým se chce v chovu uplatnit.  Existují tři ukazatele, hodnoty, které je možné u každého jedince stanovit. Jedná se o rodokmenovou hodnotu, chovnou hodnotu a plemennou hodnotu. Všechny mají určitou vypovídací schopnost a všechny mohou chovateli velmi pomoci.

Rodokmenová hodnota

Rodokmenová hodnota je údaj, který vyjadřuje kvalitu předků uvedených v průkazu původu určitého jedince. Rodokmenová hodnota je jeden z mála ukazatelů, který lze zjistit při odběru štěněte. Rodokmen psa má podle předpisů FCI obsahovat minimálně tři generace předků. U nás bývají uvedeny generace čtyři. U většiny předků je napsáno i výstavní hodnocení, výsledky zkoušek a eventuálně i bonitační kód nebo výsledky zdravotních vyšetření, např. dysplazie, PRA, luxace pately atd. Jsou-li předci štěněte hodnoceni jako výborní, je takový jedinec daleko perspektivnější než ten, který má u rodičů a prarodičů známky daleko horší.

Chovná hodnota

Chovná hodnota, tento údaj vyjadřuje úroveň jedince při jeho zařazení do chovu. Chovná hodnota vychází z hodnocení exteriéru, zdraví a eventuálně i povahy. Podmínky pro zařazení do chovu určují nejmenší možnou chovnou hodnotu. Chovná hodnota rodičů je velmi důležitým údajem při výběru štěněte a neméně důležitou informací pří výběru spojení. Chovatel, který chce odchovávat kvalitní štěňata musí brát chovnou hodnotu rodičů vždy v úvahu. Nesmí ji ale přeceňovat. Jsou kynologové, kteří mají zcela vynikajícího psa nebo fenu, ale obíhání výstav je příliš neláká. Jejich pes nebo fena tedy splní základní podmínky pro zařazení do chovu a další ocenění nesbírají. Jsou ale i kynologové, kteří mají psa kvality menší, ale neradi si to přiznávají. Tak dlouho hlásí svého psa na výstavy, až se jim podaří někde v malé konkurenci získat slušné ocenění a eventuálně i nějaký ten titul. Nezkušený zájemce o štěně je oslněn oceněním a snad ani nemůže zjistit, jak velkou práci dalo jej získat. Trochu jednodušší situace je tam, kde pro zařazení do chovu je jednou z podmínek bonitace. Bonitační hodnocení může být daleko podrobnější a podklady z něj získané přesnější. Ale i u plemen, kde bonitace probíhají, má většina chovatelů snahu krýt psem, který má navíc ještě tituly. Ono přece jen v rodokmenu štěněte lépe vypadá, když u rodičů je uveden nějaký ten šampionát, než prostá a jednoduchá výborná, byť doplněná o ideální bonitační kód.

Plemenná hodnota

Plemenná hodnota, tento údaj by se dal vysvětlit jako schopnost předávat exteriérové znaky i povahové vlastnosti na potomstvo. Stanovit chovnou hodnotu jedince trvá dlouho a je to velmi obtížné. Pouze na základě hodnocení většího množství potomků z různých spojení lze říci, jak se určitý pes nebo fena v chovu prosazuje. Jsou jedinci, kteří i ve spojení s méně kvalitními partnery dávají výborné potomstvo. Naopak jsou jedinci, kteří ač sami vykazují naprosto vynikající vlastnosti, svým potomkům je předávají zcela ojediněle. Zkušení chovatelé vědí, že titul šampión ještě automaticky neznamená, že šampiónovi potomci budou na výstavách či zkouškách úspěšní. Nový zájemce o štěně má velké štěstí, pokud se mu povede objevit opakované spojení dvou jedinců s vysokou plemennou hodnotou.

Výběr krycího psa

Chovatel si vybere fenku, pečlivě se o ní stará, splní podmínky pro zařazení do chovu a než se naděje přijde čas, kdy je třeba vybrat vhodného psa. Genetika je věda složitá a pro řadu z nás obtížně pochopitelná. Trvá delší dobu, než se v jejích zákonitostech alespoň trochu zorientujeme. Současní chovatelé mají, díky řadě odborných publikací proti svým předchůdcům trochu jednodušší situaci. Přesto není výběr psa pro určitou fenku záležitost jednoduchá. Existuje ale několik zkušeností našich předchůdců prověřených zásad schopných pomoci se zorientovat i úplnému začátečníkovi. Jak tedy vybírat krycího psa pro Vaši fenku?

- pokud to jde, je dobře se řídit opravdovou znalostí určitého jedince. Zkušenost učí, že výstavní ocenění a někdy i tituly mohou být přímo úměrné kvalitě úpravy, předvedení a někdy i ochotě majitele tak dlouho jezdit po výstavách, až „ten titul“ dostane.

- znalost rodokmenové hodnoty psa. Kombinovat jedince, jejichž ocenění je vynikající, ale kde v předchozích generacích byla úroveň předků nízká skýtá značné nebezpečí. Zajímaví jsou i sourozenci vybraného psa. Z hlediska chovu je zajímavější jedinec, pocházející z vrhu 6 výborných, ale tituly neověnčených psů, než jedinec s šampionátem deseti států, jehož sourozenci ale byli spíše podprůměrní.

- je-li to možné, brát v úvahu výsledky podobných spojení. Např. dá-li fena s určitým psem špatná štěňata, není rozumné krýt tímto psem její sestru. Zajímavé je potomstvo psa z jiných spojení. Pokud dává s fenami rozdílné kvality výborná štěňata, určitě stojí za to s ním krýt.

- v rámci možnosti nespojovat jedince v určité vlastnosti korektní, ale jejichž rodiče v této oblasti vykazovali vadu.

- nespojovat jedince se stejnou vadou. Fenka se sklonem k vatovité srsti se psem se stejným problémem asi štěňata s kvalitní srstí nedá.

- případná vada by se měla kompenzovat standardním znakem. Pokud má fenka netypicky dlouhý krk, není rozumné ji spojovat se psem, který má naopak krk nekorektně krátký. Pravděpodobnost, že z uvedeného spojení získáme potomstvo s žádoucí střední délkou krku je minimální

- zvláště u prvně krytých fen spíše vyhledat psa, o kterém je známo, že dobře kryje. Naopak je rozumné se vyhnout jedincům, o kterých je známo, že s krytím mají opakovaně potíže. Nedostatečný zájem o feny je velmi varujícím signálem a schopnost reprodukce je základním chovatelským požadavkem.

- krycí pes by měl být zdravý

- u všech plemen je třeba brát v úvahu i povahu. Výsledkem krytí agresivním nebo bázlivým psem může být stejně povahově založené potomstvo.

- při výběru krycího psa je rozumné uvažovat i nad tím, jakou možnost výběru partnerů budou mít štěňata. Objeví-li se v chovu vynikající pes, není rozumné jím nakrýt všechny fenky, protože by se chov v budoucnu vyhnul příbuzenské plemenitbě pouze s využitím importů nebo zahraničního krytí.

- vzdálenost, kterou je třeba cestou za psem překonat by neměla být rozhodujícím faktorem

 

Vždy je však třeba počítat s tím, že i to nejlépe vymyšlené spojení nemusí mít očekávaný výsledek. Pes je živý tvor a příroda je „mocná čarodějka“ se schopností člověka, chovatele překvapit.

 Na závěr drobné povzdechnutí. Pracujeme s živým „materiálem“ a přes veškerou snahu nemusí být naše chovatelské výsledky úplně ideální. Velmi důležité ale je, v čem nejsou ideální. Říká se, že základním a nejdůležitějším úkolem psa je dělat svému člověku radost. Tu radost může dělat i pes, který je příliš veliký nebo naopak příliš malý, který má nepravidelný skus nebo jedno ucho klopené. Pokud ale bude štěně pocházející z naší chovatelské stanice bázlivé, kousavé nebo bude mít vlohu pro zdravotní problém, asi svůj základní úkol nesplní.

                                           Vladimíra Tichá